Test elektrokola Totem Explorer

Jak moc výkonné by mělo být dámské elektrokolo a jak pohodlné nebo ovladatelné? Tak akorát či adekvátně určení, slušelo by se napsat. Tím vlastně vystihujeme hlavní vlastnosti testované dámské sedmadvacítky, která ale bezpečně uveze i muže, pokud bude chtít využít bezpečnější dámský rám a vstřícný projev motoru Vinka.

V první řadě je třeba vypíchnout, že Explorer sází na kola průměru 27,5 palce, takže nejde o velkou devětadvacítku, ale příjemné menší a ovladatelnější elektrokolo, což řada dámských uživatelek ocení. Masivní spodní rámová trubka je dominantou celého stroje, protože ukrývá 20Ah baterii s články Samsung, ovšem projevilo se to jen na výšce trubky, se šířkou to naopak nijak nepřehání. Do konické hlavové trubky přechází plynule masivními svary a totéž platí i pro šasi, které navazuje elegantně bez nějakých ostrých hran a přechodů. Horní trubka je pak výrazně lomená za hlavou, aby umožnila nižší nástup, dnes obecně označovaný jako mid-step. Škoda jen, že spodní trubka nenese závity pro košík, prostor na bidon totiž v rámu je.

Zadní stavba nabídne o něco štíhlejší profilaci trubek a docela elegantně profilované patky pro klasický náboj na rychloupínák. Brzdový třmen sedí na vnitřní straně zadního trojúhelníku a nechybí ani stojánek plus závity pro blatníky či nosič, který zde využívá pro horní uchycení přímo blatník s vnitřní centrální výztuhou vedenou k můstku sedlových vzpěr. Elegantní a jednoduché řešení, navíc se zadním koncovým lapačem a integrovaným světlem v nosiči, napájeným z akumulátoru kola. Tohle je vždy lepší než dodatečné ověšování elektrokola všemi doplňky, které jen těžko ladí a občas i špatně drží, takže přední světlo na vidlici nebo blatník s bočními vzpěrami tu rovněž nechybí. Vnitřní vedení kabeláže mizí ve spodní trubce hezky z boku z obou stran skrz šroubem jištěné krytky, ale za motorem už vše vychází ven a vede po řetězových vzpěrách.

Osazení je logicky poplatné ceně a určení elektrokola, takže tady necílí na vyloženě terénní schopnosti, ale spíše každodenní využití ve městě a mimo něj, plus se lehčímu terénu samozřejmě nebrání. Pružinová vidlice je příjemně citlivá a lze ji uzamknout na korunce, což ale bude asi zbytečné, lepší je nechat ji pracovat. Devítková sada Altus má menší převodový rozsah kazety, ale funguje spolehlivě, stejně jako shimanovské brzdy MT200. Jemnější vzorek plášťů je příjemný jak na silnici, tak polní cestě a na suchém podkladu i v lese, ale bláto už jim není moc po chuti, naopak blatníky si svojí šířkou a tuhostí poradí i s kalužemi nebo blátem a na rozbitém podkladu nerachotí ani zbytečně nevibrují. Komfortní sedlo doplňují pohodlné ergonomické gripy se stylovým obšitím a příjemně dozadu zahnutá řídítka se stavitelným představcem. Jen se pozastavím nad celkovým posedem, který je s představcem nastaveným více vodorovně lehce natažený a usadí uživatelku s rukama trochu víc vpředu. Tady doporučujeme nastavit představec pohodlně nahoru, zkrátit tak posed a adekvátně tomu naklopit sedlo. Více vzpřímený posed je o úplně jiném pohodlí a z Exploreru se rázem stane výrazně komfortní společník. Příjemná ovladatelnost, točivý předek a nízké těžiště z něj pak společně s pohodlným posedem udělají ideální elektrokolo pro pohodlné každodenní využití či delší výlety, protože kapacita baterie a nízká spotřeba k tomu vyloženě vybízí.

Motor Vinka E20 má 80Nm krouticí moment, což není málo, ale nástup výkonu je příjemně plynulý a tady rozhodně nedostanete kolo na zadní ani v Boost režimu. Jestli je nějaký pohon ideální pro méně zkušené elektrocyklisty, tak to bude tenhle motor, protože má sílu, ale určitě s nimi nezamává při nějakém ostrém rozjezdu. Motor má samozřejmě torzní snímač a docela široký rozsah kadence, navíc je příjemně tichý, občas tím až překvapil, ale sílu dávkuje opravdu rozumně. Přirovnal bych jej k pohonu Bosch Active, který má papírově nižší krouťák, ale je projevem podobný. Tady ovšem nebylo nutné moc podřazovat do kopce, motor táhl docela plynule i v nižších otáčkách, ačkoliv kadence v rozmezí šedesát až osmdesát otáček za minutu mu seděla asi nejlépe a tah byl v pedálech cítit.

Displej DC40 nabídne přehledné vykreslení výkonu motoru a kapacity baterie dvojicí křivek po stranách zobrazení aktuální rychlosti uprostřed displeje. Dole jsou pak rychlostní a vzdálenostní údaje nebo kadence, ale už menším písmem. Vše ovládá spínač s trojicí tlačítek v dosahu levé ruky, jímž se pohon zapíná, nebo se přidržením tlačítek plus a mínus současně zapínají světla. Složitější je aktivace funkce Walk Assit, kdy je nutné zmáčknout prostřední tlačítko a přidržet mínus, pak se kolo samo rozjede. Rychlost lze navíc i snížit v menu, kde je možné po kalibraci řazení nastavit třeba i prodlevu tahu motoru ve stovkách milisekund při přeřazení, aby bylo hladší a bez extrémů. Vinka se tak umí docela slušně přizpůsobit potřebám svého uživatele.

Základ jsou ale jízdní režimy, kdy nejslabší Eco je klasikou, která spíše veze hmotnost samotného kola, než aby nějak razantně pomáhala jezdci. I tak není problém do mírného kopce a na rovinkách takto šetřit baterii, ale křivka výkonu motoru jasně ukazuje, že tady se málokdy dostane na polovinu hodnoty. Tour režim je už v pomoci znatelnější a táhne hezky plynule, aniž by nějak razantně přidal či ubral v závislosti na změně přítlaku na pedál či přeřazení. Tohle je vlastně ideální režim pro maximální nájezdy s rozumnou mírou vlastního fyzického podílu a křivka výkonu osciluje už kolem poloviny hodnoty a sahá i výš. Nejvýše samozřejmě dosahuje v Boost režimu, který je nejznatelnějším pomocníkem, ale nejvíce vysává baterii. Tady je znát tah motoru, který lehce zesílí i při podřazení na lehčí převod, ale nečekejme takový skok, jako u jiných motorů, pořád je to o kontinuálním a příjemně čitelném výkonu. Změna přítlaku na pedál tady nemá takový vliv, motor prostě pomáhá na maximum. To znatelnější je to u posledního režimu Auto, který jako by kombinoval Boost a Tour v závislosti na kadenci, rychlosti a síle jezdce. Tour reaguje pocitově víc na změnu přítlaku na pedály a chce, aby jezdec dával trochu vyšší podíl své síly, i když to stále není třeba tak znatelné jako u pohonů Shimano. Nicméně Tour se stal na dobu testování nejčastěji využívaným režimem a překvapil velice příjemnou spotřebou. První tři kilometry stoupání nevzal nic a další jízda po rovině vymazala první dílek baterie až na dvanáctém kilometru. Další táhlá rovina, pak čtyři kilometry do kopce, sjezd a zase výjezd, aby pak na rovině a celkově sedmadvacátém kilometru zmizel druhý dílek z pěti. Nastoupáno celkem 400 metrů a baterie má ještě tři dílky, což je slušné a atakovat sedmdesátku v kopcovitém profilu tak nebude na Auto režim problém.

Přitom je Explorer příjemně ovladatelným kolem, které na rovině i ve sjezdech hezky drží stopu a není nijak vrtkavé, aby ale v nižší rychlosti ukázalo snadnou manipulaci i obratnost. Tohle je pro menší uživatelky nebo i ty, které se prostě na devětadvacítkových setrvačnících úplně necítí, ideální a bezpečný stroj. Samozřejmě, že 32 zubů největšího pastorku vzadu není v kombinaci s osmatřicítkou vpředu zrovna nějaký drtič výjezdů, ale na silnici to bohatě stačilo a motor nikdy nezaváhal. Nějaké extrémní stoupací výzvy v terénu s tímhle strojem asi nikdo podnikat nebude. Geometrií by je zvládl, na zadní se nestaví, ale přece jen je to spíše rekreační a ne vyloženě terénní ebike. Vidlice si to svojí citlivostí možná nemyslí a žehlí i malé nerovnosti, ale převody jsou opravdu schopnější spíše na rovině a v klesání. Tady chválíme velice hladké odpojení motoru při překonání hranice 25 km/h, kdy nic neškubne, nějak razantně nezpomalí, kolo prostě jede plynule dál, byť samozřejmě hmotnost o sobě dá vědět a nějaká akcelerace přes pětadvacítku není na rovině úplně zadarmo.

Tohle všechno je ale standardní e-bikový projev a tady ve všech ohledech na výkon a projev pohonu i kola musíme dodat, že velice příjemný. Explorer není objevitelem neznámých terénů, spíše je ideálním nástrojem pro ty, kdo chtějí svět elektrokola objevit bez nějakých záludností a extrémů a chtějí jej jako bezpečného každodenního společníka pro hladkou a plynulou jízdu.