Mezi organizátory tradiční cyklistické piety za sourozence Battagliovi v Buzicích sáhla smrt. Nenadálý odchod ryzího srdcaře poznamenal celý 3.ročník. Během chystání letošního kolařského memoriálu „Po stopách Christiana a Blanky Battagliových“ v Buzicích nebylo zainteresovaným jedincům vůbec lehko u srdce. Loni totiž po krátké těžké nemoci opustil navždy jejich řady Jiří Říha z Plzně - nadšený cykloturista a stěžejní osobnost této akce, vzdávající hold legendární sourozenecké dvojici ze zámku v Bratronicích.
Jirka Říha fenomenálního cyklistického závodníka s modrou krví Christiana osobně znal a společně najezdili hezkou řádku kilometrů. Aktivity spojené s barony na kolech Jirka navíc nezištně sponzoroval. Letos poprvé tu Jirka chyběl. A všichni přítomní pocítili, že tahle ztráta jen tak nepřebolí! Bohužel neštěstí často nechodí samo. Před konáním letošního 3.ročníku tragicky zahynul Pavel Zdanovec z Blatné, který k regionální cyklistice bytostně patřil a mnoho pro ní udělal. V sedle kola strávil značnou část života a žádný kopec mu nebyl překážkou. Oběma cyklistickým hrdinům a ryzím srdcařům před společným startem od hospody „ U Čiláka“ vstříc trati memoriálu věnovali přítomní minutu ticha a upřímnou modlitbu. Jedinou, byť slabou útěchou, mohla být sympatizantům zesnulých myšlenka, že je u nebeské brány uvítal právě slavný Christian Battaglia a spolu s ním nadále zaměstnávají pedály při společných trénincích. A opodál možná postává Christianova sestra Blanka s notesem v ruce a zaznamenává nové a nové kilometry, jak to za pozemského bytí činila u svého bratra…..
Na svatém poli
Tentokrát vyrazil z Buzic „ Po stopách Christiana a Blanky Battagliových“ peloton o síle 65 cyklistů. S doprovodným autem v čele celá formace obkroužila za pečlivé asistence příslušníků městské policie z Blatné bezpečně kruhový objezd a napojila se na silnici do Jindřichovic. První zastávkou cca padesátikilometrového okruhu se jako vždycky stal hřbitov v Záboří, kde odpočívá celá rodina Battagliů. U hrobu cyklistického velikána, co zásadně odmítal titul barona a dával přednost oslovení „ Krista“ či „ Baťas“, položil jeho kamarád Vladimír Vlasák z Písku jako součást pietní chvíle kytici z lučního kvítí. Dnes představuje místo posledního odpočinku bratronického reka vskutku důstojnou připomínku. „ Dlouho se tady ale nacházel prostý hrob s jednoduchým březovým křížem. Novou verzi zaplatili posléze příbuzní z Vídně,“ připomíná Ladislav Šilhan z Blatné, který ještě na žádném memoriálu nechyběl a i tentokrát osedlal originální kolo barona- cyklisty, dar od jeho sestry Blanky z pozůstalosti.
Právě on tradičně zajišťuje při této příležitosti květinové svazky na jednotlivá místa, mapující rozmanité životní etapy rodiny Battagliů. A právě zde na „ svatém poli“ u Christianova koutku nemohly nezaznít pasáže, dokládající houževnatost, chrabrost a pevnou vůli potomka italské vojenské šlechty z bratronického zámku: „ Když byl Christian zaměstnán ve Strakonicích u Pozemních staveb, nepřipustil si jinou variantu dopravy do zaměstnání než na kole. A to poctivě celý rok.
Když v zimě čekal autobus na návsi než mu příslušná mechanizace prohrnula napadaný sníh, on už dávno uháněl v sedle svou pravidelnou trasou. Občas se mu stalo, že se srazil s lesní zvěří a upadl. Bystře zase vstal a pokračoval dál,“ zaznělo v příslušném proslovu. Už jako mládence bylo cyklistického fenoména všude plno. I v zahraničí. S oblibou kamarádům líčil, že si jen tak vyrazil na pedálech do Itálie či Rakouska na kávu: „ Ve francouzské Marseille ho jednou ošklivě srazilo auto. Po převozu do tamní nemocnice lékaři rozhodli, že je nutné amputovat Christianovi zle zřízenou nohu. Mladý cyklista to odmítl akceptovat. Vlakem se s nadlidským sebezapřením dostal do péče českých lékařů a ti mu nohu zachránili.“
Na Christianově vyhlídce
Ze zábořského hřbitova pokračoval peloton k nedaleké rozhledně, donedávna známé jako „ Pětnice“. Tato zastávka byla do pietního okruhu zahrnuta teprve loni poté, co došlo k jejímu přejmenování na „ Rozhlednu Christiana Battaglii“. Stalo se tak z iniciativy Jirky Říhy a jeho kamaráda Jiřího Štekla- rovněž z Plzně. Jiří Štekl si stejně jako před rokem vzal službu na rozhledně, aby se setkal s lidmi, co opatrují odkaz a čistý štít bratronického hrdiny a jeho blízkých. Za zmínku zcela jistě stojí, že nezničitelný cykloturista i ve svých více než sedmdesáti letech do „ služby“ na vyhlídce mezi Zábořím a Čečelovicemi vyráží zalehnutý v řídítkách. Za každého počasí. Jiří Štekl celý život cykloturistice věrně sloužil-mimo jiné na pozici ředitele rozsáhlého podniku „ Západočeským regionem za 17 hodin“. Ten si oblíbili rovněž cyklisté z Blatenska. Účastníci 3.ročníku památné jízdy mohli kromě výstupu po 138 schodech na věž vysokou 35 metrů , kdy se jim dostalo odměny v podobě dechberoucího pohledu směrem k majestátným panoramatům Brd a Šumavy, zakoupit rozličné suvenýry a nechat se vyfotografovat vedle podobizny Christiana Battaglii. Ještě než cyklistické dresy zcela zaplavily náves ústředního bodu memoriálu- obce Bratronice, vzdali jezdci jako jedna rodina úctu a vzpomínku Luboši Hajnovi z Blatné. Křížek při odbočce na Bratronice je němým svědkem nehody, kdy zdatný kolař podlehl fatálním zraněním po kolizi s autem. Položení symbolické kytičky doprovodilo několik slov, kde rovněž zazněl obdiv k této osobnosti coby znamenitého vrchaře.
Tady byli doma
Se siluetou bratronického zámku za zády teprve jakoby všechna ta battagliovská pieta narostla a zmohutněla. Malebná náves se rázem proměnila v hotové moře pestrobarevné garderoby následovníků sourozenců Christiana a Blanky. Mimo průkopníků ekologické jízdy zasedli do stínu pergol i „ necyklisté“- prostě ti, co cítili potřebu v tento významný den být alespoň na chvíli ve společnosti slavných rodáků. Byť v imaginární podobě. Vedení obce Bratronice je s pořadatelským týmem cyklistického memoriálu a celým podnikem jako takovým příkladně solidární. Úžasná vstřícnost a podpora nespočívá jen v tom, že každoročně otevře uvnitř Obecního úřadu občerstvovací stanici pro členy pelotonu. Úctyhodný čin představovala loňská generální renovace čestného pomníku Ch. Battaglii z roku 2002. Ta si vyžádala investici, přesahující částku 168 000 korun ( včetně dotace 100 000 korun ) a je zárukou toho, že zmíněné dílo ve stávající podobě přežije minimálně příští dlouhá desetiletí.
Jako čestný host slavnostního posezení na bratronické návsi pravidelně vystupuje emeritní senátor Ing. Josef Kalbáč z nedalekých Třebohostic. Nyní šestaosmdesátiletý pamětník zlaté éry na panství Battagliů ztělesňuje skvostnou zásobárnu nesmrtelných historek a faktů, spojených dokonce i s rodiči cyklistické dvojice- baronem Quidem a baronkou Gizelou. O ty se znovu podělil s přítomnými posluchači a brilantní způsob jejich podání oslnil všechny bez výjimky. Spolu se starostkou Bratronic Hanou Krejčířovou posléze památník ozdobili předposledním svazkem lučního kvítí a hluboce se zhmotnělému ztvárnění nezapomenutelného rodáka poklonili. Následné diskuze na battagliovské téma nemohly opomenout dominantu bratronického zámku, kde čtyřčlenná rodina žila. Ten od doby, kdy ho opustila její poslední příslušnice Blanka a odebrala se do Domova důchodců v Lažanech, posléze pak do Blatné, několikrát změnil majitele.
Poslední vlastník kníže Jiří Lobkowitz přikročil k zatím nejrozsáhlejším úpravám komplexu, a to zejména zbudování nových krovů a celkovému zastřešení objektů kvalitní krytinou. V současnosti zatím ale řemeslné a stavební práce nepokračují. Zámecké vnitřní prostory podle vzpomínek pamětníků, kteří zde sourozeneckou dvojici navštěvovali, ukrývaly v minulosti řadu pozoruhodných exponátů- rytířská brnění, hrací obrazy, středověké zbraně…. Jak si jednou posteskla Blanka Battagliová, už v dobách reálného socialismu, kdy zde byla rodina trpěna coby nájemci, se leccos z této unikátní sbírky ztratilo. K opravdovému vyplenění dědictví šlechtických předků však došlo až po roce 1989, když Christian a Blanka získali panství v rámci restituce zpět. Zámek se stal terčem nájezdu zlodějů celkem třikrát. To už pak nezůstal doslova kámen na kameni. Před závěrečnou etapou letošního memoriálu si mohli ještě zájemci v Bratronicích prohlédnout soukromé muzeum Ch. Battaglii. Tady jeho kamarád soustředil zajímavosti, spjaté s touto cyklistickou osobností, např. články z dobového tisku, historické fotografie, součásti závodnické výstroje aj.
Tisovník- konec velké legendy
Cykloturistická pietní jízda „ Po stopách Christiana a Blanky Battagliových“ má svůj závěr u lesa Tisovníku ve směru na strakonickou „Habeš“. Předchází mu skutečně „výživné“ stoupání, které řádně prověří fyzickou kondici všech, co zvednou hozenou rukavici a čelí této výzvě. Přemoci zmíněného přírodního obra je zcela určitě tím největším vyznáním památce bratronického fenoména. Tam nahoře v lesním stínu totiž 24.srpna 1991 v doprovodu tří spolujezdců srazila Christiana ze sedla masivní srdeční mrtvice. Už mu nebylo pomoci. Na osudovém místě jeho přátelé vztyčili dřevěný kříž. Skonu cyklistické ikony předcházely jisté varovné signály. Christian jakoby je ani nechtěl slyšet. A připustit si sebemenší viditelnou slabost už v jeho případě bylo teprve nemyslitelné. „Týden předtím, než Christa zemřel, jsme spolu objížděli Padrťské rybníky,“ přibližuje svůj poslední výjezd s ním Ladislav Šilhan, „To už měl ošklivě oteklé nohy a nedokázal vystoupat do kopce v Hudčicích, což mně zarazilo. U něho podobná nemohoucnost byla prostě nemyslitelná! Aby zamaskoval srdeční problémy, slezl pod vrchem z kola a trhal třešně ze stromu jakoby nic.“ Bratronického barona trápilo srdce dlouhodobě.
Kvůli těmto potížím mu odmítl lékař potvrdit závodní licenci. „ Christa zareagoval po svém. Objednal se do jiné ordinace a tam kýžené potvrzení dostal. Popravdě, kdyby se vzdal aktivní cyklistiky, skonal by možná ještě dřív. Kolo pro něho bylo vším a všichni mu prorokovali, že se stane jednou jeho rakví. On sám trpěl panickým strachem, že by mohl umírat v posteli. Přišel takový konec, přesně jaký si přál,“ poodhaluje im memoriam jeho nitro jeden z nejbližších kamarádů. U dřevěného křížku se uzavřel program memoriálu a každý z účastníků mohl pokračovat libovolně dál. Doporučená trasa návratu do Buzic sice zněla na průjezd Třebohosticemi po linii Doubravice- Lažany- Čekanice- Mačkov- Blatná a zpět, nicméně opravdu záleželo na rozhodnutí každého. V patnáct hodin se účastníci podle dohody sjeli v Buzicích „ U Čiláka“, kde po společném občerstvení pokračovala odpolední část cykloturistického podniku doprovodným programem. Vystoupení senzačních blatenských mažoretek a jedinečnou show blatenského rodáka Petra Beneše na jednokolce korunovala klasicky tombola o ryze cyklistické ceny.
Královna koloběžka druhá-rarita memoriálu
Raritu 3.ročníku pietní jízdy „ Po stopách Christiana a Blanky Battagliových“ zcela jistě ztělesnila energická a pohodová Jana Hrdinová ze Sudoměře, která absolvovala okruh Buzice- Blatná- Záboří- Mačkov- Buzice na klasické koloběžce ! „ Pěkně bez elektropohonu. Vlastně jsem neměla až tak moc na vybranou, protože jízdní kolo není v dobrém technickém stavu,“ vysvětluje zdatná sportovkyně, co prý na tomto dopravním prostředku dělá okruhy kolem rodné obce a v přírodě si tak báječně vyčistí hlavu i protáhne záda. Zvolenou trasu označila za trochu náročnou: „ Musím přiznat, že jsem pár kopečků vyšla pěšky,“ dodává s úsměvem. Ale ona sama moc dobře ví, že tady se nejednalo o závod. Ke sportu jako takovému má Jana Hrdinová blízko už od dětských let: „ Vedl nás k němu taťka. Jako školáci jsme každý den chodily pěšky 1, 5 kilometru na autobus a zpátky. Jinak dnes pravidelně běhám se psem do Mladějovic či okolo sochy Žižky, moc ráda plavu.“ Sobotní akce na počest sourozenců Battagliových ji podle vlastních slov úžasně nadchla: „ Poznala jsem báječné lidi, krásnou krajinu Blatenska a dopředu se těším na příští ročník.
Chtěla bych věřit, že to už nebudu jediný účastník s koloběžkou,“ doufá v příliv následovníků ozdoba pelotonu. Až do loňského roku prý o rodině Battagliů nikdy neslyšela: „ Na start memoriálu mně přivedl starosta Jednoty Orel Strakonice Vladimír Hanáček. Jednota se totiž na organizaci vyjížďky podílí a můj kamarád Vláďa sám patří mezi náruživé cykloturisty a pravidelné účastníky akce,“ prozrazuje zastánkyně pravých hodnot, kterou nadto dojal příběh venkovské šlechty z Bratronic, jak ho vyslechla z úst Josefa Kalbáče.
Cyklistická nostalgie jako ze žurnálu
Milým překvapením 3.ročníku cykloturistického memoriálu se stala dvojice mladíků ze Strakonic ve složení Petr Klíma a Dominik Báče. V Buzicích okamžitě zaujali přítomné modely klasických silničních kol zn. Favorit- opravdovými skvosty z časů rozpuku tohoto národního sportu. A to ještě nebylo všechno. Nádhernou ukázku cyklonostalgie doprovodily i dobové dresy a další cyklodoplňky stejného označení. To všechno dodalo živé kulise na buzické návsi fantastický lesk a ten správný historický „ šmak“! Všechno podle zanícených milovníků předchůdců moderní cyklistiky začalo nápadem zprovoznit starého favorita a občas si na něm vyrazit stylově na pivo: „ To se nám skutečně povedlo. Následovalo sehnání několika dalších velocipedů za pár stovek od známých jako zapomenutých pokladů z půdy. Přes zimu tak bylo doma co dělat a na jaře se už jezdilo. Pak už byl jen krůček k plánu na opravdu poctivé kompletní renovace, a to toho nejlepšího, co se v dobách slávy Favoritu dalo sehnat.
Jednalo se přímo o závodní F1 speciál. A to už se z historických kol stal opravdový koníček! Co se týká shánění dresů a četných doplňků, občas se podařilo na něco narazit při místních burzách. Sítě jsme dokonce rozhodili i v zahraničí,“ notují si mládenci, kteří ale nepreferují jen sběratelské kousky z oblasti cyklistiky. Stejně vřelý vztah si vypěstovali i ke starým motocyklům a autům. Jakožto Strakoňáci sledují hlavně cykloakce v dojezdové vzdálenosti v okolí- pravidelně prý hostují na dostaveníčkách kolařů tady v Buzicích „ U Čiláka“, vypravují se na Písecko. „ Letos jsou v plánu i další podniky, spojené se setkáním příznivců starých ocelových závodních kol v rámci České republiky,“ zdůrazňují Petr s Dominikem.
Snaží se prý „ nalomit“ další kamarády – cyklisty, aby s nimi vyrazili v sedlech muzejních exponátů a šířili tak dobré jméno kvalitních československých značek. Cyklistika je provází prakticky od dětství: „ A to dílem od závodních ambic až po stylovou jízdu na pohodu na padesátiletém veteránovi.“ Pro Petra jde o hobby číslo jedna a zároveň hlavního žrouta volného času: „ Lásku k tomuto nádhernému sportu se mi podařilo vybudovat i u mých potomků. Za pochopení a podporu patří díky i mé manželce- bez ní by to prostě takhle bezvadně nefungovalo,“ chválí drahou polovičku výjimečný srdcař. Stejně tak to má nastaveno i Dominik: „ Cyklistiku pěstujeme společně s partnerkou a do budoucnosti chceme tímto směrem vést i naše děti,“ podotýká. Oba kamarádi si veškeré opravy a údržby kol provádí sami. Ačkoliv je fascinuje cyklistický „ pravěk“, úctyhodné tisíce kilometrů ročně urazí na moderních speciálech- Petr až cca 10 000 kilometrů, Dominik v průměru okolo 2000 až 3000 kilometrů.
Nejvyšší jedna denní dávka činí u Dominika zatím 140 kilometrů, u Petra prý není problém na „ výkřiku techniky“ zlomit vaz i více než 180 kilometrům. Co se týče jedné cykloaktivity na historickém modelu, tak pomyslnou hranici 100 kilometrů už strakoničtí borci pokořili. Letošní memoriál hodnotí jako parádní zážitek: „ Minimum silničního provozu, kouzelné výhledy na Šumavu, celkově nenáročná trasa- bez potíží sjízdná na kole s pár těžkými převody,“ shodují se důstojní nástupci slavného Christiana Battaglii. Obzvlášť na ně zapůsobil výstup na rozhlednu u Záboří a družné povídání s panem Jiřím Šteklem.
Vedle obce Bratronice znovu podpořila pietní jízdu na počest sourozenců Battagliových obec Buzice a město Blatná- to zejména domluvenou asistencí příslušníků městské policie na frekventovaných úsecích. Vynikající komfort se vším všudy opět poskytla buzická hospoda „ U Čiláka“. Dobré lidi je třeba si uchovávat v živé paměti. A tak výjimečné osobnosti, kterým přes modrou krev v žilách byla vlastní skromnost a veškerá možná morální ryzost a čistota a kteří museli během života překonávat sto a jednu bolest, křivdu, překážku a přece nezahořkli- těm je třeba věnovat ještě něco víc !
Text a foto: Vladimír Šavrda a CYKLOŠVEC
